Přečetli jsme

Téma: Splnění komunikačního záměru a hodnocení písemného projevu

 

Zdroj: (inspired by Simon Andrewes´ article in IATEFL Teasig Newsletter, Issue 54 / October 2013)

 

Stručná anotace: Autor se ve svém příspěvku zabývá otázkou, která je často kladena při konfrontaci reálných prací napsaných maturanty při konfrontaci s hodnotícími kritérii pro hodnocení písemného projevu z cizího jazyka ve společné části maturitní zkoušky: Jsou si jednotlivé aspekty- složky kritérií rovny? Mají nějakou hierarchii? Je některý posuzovaný aspekt důležitější než jiný? 

Je obecně známé, že jazykovou komunikaci nelze jednoduše rozdělit na zcela nezávislé kategorie či jednotky a ty poté posuzovat; jazykový projev je komplexní produkt a ne vždy je možné říci, že ten či onen jev, úsek lze hodnotit čistě z pohledu slovní zásoby, gramatiky, nebo organizace textu. Přesto však je třeba nějaké členění při hodnocení aplikovat, zejména z důvodů validity interpretace přidělovaných skórů.

Je proto zajímavé, že analytická kritéria používaná pro hodnocení písemného projevu bývají velmi podobná, většinou mívají čtyři shodné kategorie: splnění zadání, organizace textu, slovní zásoba a gramatika. Tyto kategorie se mohou lišit konkrétní podobou či počtem deskriptorů, podle míry podrobnosti, kterou je tvůrce kritérií schopen abstrahovat a efektivně vysvětlit uživatelům hodnoticí škály. Důležité však je, zda princip

hodnocení aplikuje nějakou hierarchii při posuzování jednotlivých kategorií, ať již je vyjádřena váhou (např. počtem přidělovaných bodů), nebo nějakou vnitřní podmínkou, která musí být splněna, aby mohlo být hodnocení realizováno.

 

Přijmeme-li pohled na jazyk jako nástroj komunikace, pak komunikace vždy vyžaduje interakci a interakce vždy vyžaduje nejméně dvě strany: produkující a přijímající, ač třeba pasivně. Smysluplnou se komunikace stává texty, je-li naplněn takový komunikační záměr, který si produkující na začátku vytkl/stanovil (nebo mu byl zadán, jako je tomu v případě písemné práce v maturitní zkoušce). Nicméně je třeba zvážit, do jaké míry se „naplněný komunikační záměr“ liší napříč jazyky (např. AJ versus ŠJ nebo RJ) nebo kontexty (motivační dopis vs. omluva).

 

Zkušenosti/Zhodnocení: Aplikujeme-li tuto myšlenku na maturitní zkoušku z cizího jazyka, respektive na hodnocení písemného projevu v rámci MZ z CJ, je zřejmé, že akcent je kladen na splnění komunikačního záměru, proto je přítomna i vnitřní podmínka hodnocení první kategorie – není-li práce vztažena k zadání/tématu, je-li žánr zcela odlišný od zadaného, pak by práce neměla být dále hodnocena.

 

Otázky k diskuzi: Pro všechna kritéria a všechny postupy hodnocení (nejen pro českou maturitní zkoušku) platí, že je třeba zajistit jejich shodnou interpretaci a aplikaci a pravidelně monitorovat kvalitu práce hodnotitelů. Měly by existovat studie či výzkumy, odpovídající na některé otázky související s uplatňováním principů spolehlivého hodnocení, např.:

Jak je postup vyjádřený hodnotícími kritérii ve skutečnosti uplatňován? Pracují s ním stejně všichni hodnotitelé?

Co se děje s principy hodnocení v případě prací přehodnocovaných při odvolání?

Jsou kritéria hodnocení uplatňována stejně ve všech testovaných cizích jazycích? Měla by být kritéria stejná pro všechny cizí jazyky?